"Básník mluví spíš o nutnosti psát poezii než o tom, že to dělá rád. Je to donucení ducha, vypětí mysli k dosažení výšin obklopených propastmi, a to nemůže být nikdy zcela šťastné, poněvadž - v tom nejdůležitějším smyslu - jediná odměna, která za to stojí, je mu absolutně odepřena: ať si básník věří sebevíc, nikdy si není tak docela jistý, zda veškerá jeho energie není napřena špatným směrem, nebo zda to, co píše, je velká poezie. V okamžiku, kdy umění dosahuje svého nejvyššího cíle, dostává se za hranice svých prostředků, jimiž jsou slova nebo malba nebo hudba, a umělec si uvědomuje, že tyto nástroje jsou neadekvátní duchu toho, co se pokouší říci."

Stephen Spender: Jak se dělá báseň. In: Zábrana, Jan (zost.): Jak se dělá báseň. Praha : Československý spisovatel, 1970, str. 47.

prevzaté zo stránky: http://odler.blog.sme.sk/