"Básník mluví spíš o nutnosti psát poezii než o tom, že to dělá rád. Je to donucení ducha, vypětí mysli k dosažení výšin obklopených propastmi, a to nemůže být nikdy zcela šťastné, poněvadž - v tom nejdůležitějším smyslu - jediná odměna, která za to stojí, je mu absolutně odepřena: ať si básník věří sebevíc, nikdy si není tak docela jistý, zda veškerá jeho energie není napřena špatným směrem, nebo zda to, co píše, je velká poezie. V okamžiku, kdy umění dosahuje svého nejvyššího cíle, dostává se za hranice svých prostředků, jimiž jsou slova nebo malba nebo hudba, a umělec si uvědomuje, že tyto nástroje jsou neadekvátní duchu toho, co se pokouší říci."
Stephen Spender: Jak se dělá báseň. In: Zábrana, Jan (zost.): Jak se dělá báseň. Praha : Československý spisovatel, 1970, str. 47.
prevzaté zo stránky: http://odler.blog.sme.sk/
sobota 21. novembra 2009
streda 18. novembra 2009
pozvánka na výstavu
pondelok 16. novembra 2009
štvrtok 12. novembra 2009
streda 11. novembra 2009
Organon § 5
"Jakožto pomucka při léčbě slouží lékaři údaje o nejpravděpodobnější příčině akutního onemocnění, stejně jako nejvýznamnější momenty z celého pruběhu choroby u nemocí dlouhodobých. Na jejich základě pak muže zjistit základní příčinu, která většinou spočívá v chronickém miasmatu. Přitom je nuno brát v úvahu rozpoznatelnou tělesnou konstituci pacienta (mnohdy dlouhodobě nemocného), jeho duchovní a psychický charakter, vlastnosti, zpúsob života a zvyky, jeho osobní a občanské vystupovaní a chovaní doma, věk a pohlavní funkce, jakož i další faktory. "
Samuel Hahnemann, Organon § 5, str. 60
Prihlásiť na odber:
Príspevky (Atom)