streda 25. marca 2009

modrá víla

(maľba na hodvábe)




„A náhle vědel, že zde není sám. Aniž sebou pohnul, otevřel oči.... Ty se mu vzápětí rozšířily a dech zústal stát. Z balvanu nad ním skláněla se k jeho rtúm tvář dívky....Snad to byl anděl..... Byla báječne krásná s jemným ruměncem v lících, s velikýma černýma očima. Dlouhé havraní vlasy jí splývaly na ramena a přikryly na okamžik i chlapcovu tvář. Ve vlasech měla snítku zlatého deště a její šat byl blankytně modrý. Zraky se setkaly. Slily se v jedno jako dva elektrické náboje a nevyslovená touha nabyla konkrétní formy. Neodvolatelně přitáhly se k sobě rudé rty.... V tom okamžiku se čas zastavil. A tehdy se to stalo.
Z chlapcovy hrudi vyšlehl stříbrný plamen krišťálově bílého světla. Tryskal a jásavě dral se do světa na všechny strany. Zaplnil srdce, zaplavil dech, rozžehl mozek, pohltil všechno tělo a šíril se dál. Byl živý. Prostoupil kameny, pronikl keřem, naplnil stráň, stromy a celý les, prosvětlil louky a pole, vesnice i města, obsáhl světadíly, zapálil celou zemi a z pramene v hochově hrudi šíril se stále dál. Pronikl vším, co existovalo, zasáhl celičký vesmír bez hranic, bez konce. Byl všude.... Stal se všudypřítomným. Teprve nyní se chlapec uklidnil, však život zústal. Dál a dál tryskal z chlapcovi hrudi mocnými proudy tisícerých stříbrných paprskú. Byl nekonečný a jeho zřídlo bylo nevyčerpatelné. Sám, samojediný, věčný a nesmírný, snad Búh, snad Slovo učiněné tělem, snad člověk – Stvořitel....“

Citát prevzatý z knihy: Metafyzické příběhy, Eduard Tomáš, Avatar 1993


piatok 20. marca 2009

morské baby :-)

...aby bolo Kláre veselšie, a aby mali morskoprasiatkovské záležitosti väčšie grády pribudla k nej kamoška Frida :-)

štvrtok 19. marca 2009

arteterapia

„Od detstva som si myslel, že neviem kresliť, ani som sa o to nesnažil. Nedávno som však kresliarsky vybuchol a zo dňa na deň vznikali desiatky kresieb. Spočiatku ma len tešilo hrať sa s farbami. Skoro som však zistil, že vo svojich obrázkoch pred sebou vidím sám seba. S prekvapením som pozoroval toho človeka, čo sa ukazoval v kresbách, ako niekoho iného. Preciťoval som jeho bolesti, získaval som od nich odstup a vysvetľoval som mu zdroje i povahu týchto bolestí. Medzitým ma však tieto kresby niečo naučili.
Dnes už nechcem kresliť preto, aby som ho mohol pozorovať zvonku. Dnes kreslím preto lebo vyjadrujem, formulujem, dávam tvar tomu, čo cítim a to mi stačí. Už sa cez kresby nepotrebujem pozorovať, cítim však stále, že ich tvorba je cestou k môjmu sebapoznaniu.“ výpoveď Miloša

text je prevzatý z knihy: Arteterapia - úžitkové umenie, Jaroslava Šicková-Fabrici, Petrus 2006

sobota 7. marca 2009

Setkání s andělem rostliny

Tu řekla andělika vědci: „Myslíš, že je možné úplně rozložit člověka, redukovat jej na chemické prvky, výsledkem nakrmit přístroj na měření a analýzu a usoudit z toho, zda jde o nadaného malíře nebo tvořivého hudebníka? Ne? Tak proč si tedy myslíš, že když jsi takto naložil s mým fyzickým tělem, že ses něco dověděl?“
„Dobrě, ale jak jinak se mám dovědět něco o léčivých silách rostliny?“ otázal se zmatený věděc.
„Zeptej se starých mudrcú, oni ti to povědí,“ odpověděla andělika.
„Ale vždyť už žádní staří mudrci nejsou, a tradici bych sotva vypátral!“ povzdychl si věděc.
„Pak se staň sám mudrcem! Staň se mým žákem. Pojď a posaď se ke mňe. Předám ti rituály a kouzelné formulky, s nimiž budeš moci zavolat mé sestry a bratry.“

Prevzaté z knihy: Paracelsovo lékařství, Volvox globator 2004, str. 170



anjel

(maľba na hodvábe)

streda 4. marca 2009